Autor: Václav Molík
Datum publikace: 11. prosinec 2025
Ahojte všichni, jsem nadšený, že tady jste! Do těchto webovek jsem vložil desítky hodin práce, a proto bych vám dnes rád odhalil, jak ten server vlastně funguje.
⬆️ takhle moc jsem nadšený, hehe :)
Nebudu se bavit o kódu, ale o tom, jak funguje stack, který jsem si vybral . Vše chci vyvsětlit co možná nejjednodušeji. To ovšem znamená, že budu muset vynechat některé detaily - ale nebojte se, ty vám popíšu někdy jindy.
Nejprve vám ovšem musím vysvětlit základy. Mluvím o IP adresách a portech. Jestli je již znáte, můžete tuto kapitolu přeskočit.
IP adresa je identifikátor vašeho zařízení na internetu. Co to ovšem znamená? Představte si, že jste se vrátili z dovolené a chcete poslat kamarádovi dopis, ve kterém popíšete, jak jste si vaší dovolenou užili. Vezmete si tedy papír, napíšete na něj o vaší dovolené a vložíte ho do obálky, na kterou napíšete adresu vašeho kamaráda. Tato adresa je důležitá, protože říká, kam se má dopis doručit - je to tedy identifikátor bytu vašeho kamaráda.
IP adresy plní stejnou funkci v digitálním světě, ovšem místo toho, aby identifikovali adresu, identifikují vaše zařízení.
Na obálce, kterou jste poslali kamarádovi, jste ovšem napsali více věcí. Jedna z nich je jméno adresáta. Když váš kamarád doma totiž otevře schránku, musí vědět, který dopis je pro něj, a který je pro další lidi bydlící na stejné adrese. V digitálním světě by to ovšem nebylo jméno adresáta, ale port.
Na vašem zařízení může běžet mnoho věcí - například webový prohlížeč a emailový klient. Každý program, který na vašem zařízení běží, má tedy i port.
Teď to může znít komplikovaně, ale není. Proto vám ukážu příklad, na kterém to pochopíte. Řekněme, že chcete kontaktovat vašeho kamaráda (s IP adresou 175.43.18.98) pomocí aplikace, která používá port 223. Napíšete tedy vaši zprávu a dáte enter - co se ale stane teď?
Váš počítač vaší zprávu vloží do virtuální obálky, na kterou napíše "175.43.18.98 : 223" a předá vašemu operátorovi (T-Mobile, O2, atd.) Váš operátor tuto obálku doručí zařízení s IP adresou 175.43.18.98. Toto zařízení si poté obálku převezme a přečte si, jaký je na ní napsaný port (v tomto případě je to port 223), a obálu předá aplikaci, která používá port 223. Tato aplikace si obálku převezme, rozbalí jí, přečte si, co je v ní napsané a zobrazí jí na vaší obrazovce.
Na mém serveru běží tři programy, které společně zajišťují provoz těchto webových stránek: Nginx, Gunicorn (na kterém běží Django) a databáze PostgreSQL.
Když se připojíte na server přes běžnou adresu (port 80), první to zachytí Nginx. Ten vašemu prohlížeči jen řekne, aby použil bezpečné připojení přes port 443, kde je komunikace šifrovaná.
Prohlížeč tedy server osloví znovu, ale tentokrát už bezpečně. Nginx opět přijme váš požadavek a podívá se, co potřebujete.
Pokud jde jen o stažení obrázku nebo jiného souboru, Nginx vám ho pošle rovnou.
Pokud ale chcete načíst například blogový článek, Nginx předá požadavek Gunicornu.
Gunicorn se pak rozhodne, co má udělat.
Pokud chcete třeba domovskou stránku, Gunicorn ji připraví a pošle zpět.
Pokud chcete zobrazit blogový příspěvek (například tento), Gunicorn si nejprve vyžádá potřebná data z databáze PostgreSQL – tedy text článku, nadpis, autora a další informace.
Databáze pošle tato data zpět Gunicornu, ten z nich sestaví celou stránku a hotový výsledek předá Nginxu. Nginx ho následně odešle vašemu prohlížeči.
Doufám, že jsem vás naučil něco nového. Jsem moc hrdý na to, že jste celý blogový příspěvek dočetli až do konce. Jestli máte nápady, jak mou tvorbu posunout do dalšího levelu, napište mi na Instagram nebo Signál - rád se učím :)
Mým cílem je nabízet vám na internetu bezpečný prostor pro komunikaci, kterou si nikdo cizí nepřečte. Protože je ale můj starý PGP klíč vázaný na e-mail, který už nepoužívám, přecházím na nový. V tomto článku si jednoduše vysvětlíme, co to PGP vlastně je,
Přečíst příspěvek