Mé začátky mediální práce s auty
Václav Molík
•
Jak jsem se vlastně já, student střední, dostal k autům? Dnes vám odhalím své fotky i plány do budoucnosti.
Přečíst příspěvekAutor: Václav Molík
Datum publikace: 29. květen 2026
Vážení čtenáři,
za necelý rok jsem si prošel velmi zajímavou cestou. Začal jsem prací za kasou ve fast foodu a dostal se k vedení mediálních týmů a projektů. Cílem tohoto postu je nasměrovat ty z vás, kteří s prací nebo brigádami teprve začínají, a ukázat vám, že každá, i ta nejobyčejnější zkušenost, vás může obrovsky posunout dopředu. Z každé své pracovní zkušenosti se vám pokusím předat své zkušenosti tak, abych vám pomohl "kick-startnout" váš pracovní život.
Moje první reálná zkušenost byla práce ve fast foodu. Upřímně, ta práce byla velmi náročná, jak fyzicky, tak psychicky, hlavně když jsem měl několik dlouhých směn po sobě.
Přesto bych tuto práci do začátku doporučil, protože je to naprosto skvělý keystone a odrazový můstek. Práce za kasou mě perfektně naučila, jak komunikovat se zákazníky, jak prodávat a jak správně upsellovat. Po nějaké době mi ale došlo, že pro mě tohle tempo není dlouhodobě udržitelné a uvědomil jsem si, že mám mnohem větší potenciál a více dovedností než jen na práci za kasou. Burger King byl každopádně můj první záznam v CV a nelituji toho.
Následně jsem se přesunul do menší firmy Inlab. Jednalo se o part time brigádu, kde jsem tvořil katalogy, které následně používali obchoďáci pro usnadnění prodeje zdravotnických zařízení do nemocnic.
Ačkoliv pro mě tato práce nebyla až tak signifikantní a odešel jsem relativně brzy za lepší nabídkou, naučila mě mít otevřené oči. Během práce jsem si totiž všímal určitých nedostatků a prostoru pro zlepšení z pohledu jejich IT (samozřejmě, že jsem si všiml právě toho, jsem student IT). I když jsem pro ně nakonec v rámci IT nic nerealizoval, hodně jsem nad tím přemýšlel a hledal cesty, jak tyhle procesy vylepšit a případně jim to prodat. Naučil jsem se, že je velmi důležité všímat si detailů, protože i ty se dají zpeněžit.
Tohle byl obrovský skok. Dostal jsem od školy nabídku na spolupráci pro CZ.NIC. Šel jsem na meeting, na spolupráci jsem kývl a najednou jsem musel vytvořit tým lidí, připravit podklady, dělat evidenci a řešit milion dalších věcí. Svému týmu jsem zařídil DPP smlouvy, vyjednal peněžní odměnu a začali jsme dělat videa na instagramový kanál @no_net_drama. Vysvětlujeme tam, jak se bezpečně chovat na internetu, co je digitální stopa a podobně. V projektu dělám middle managera mezi CZ.NICem a týmem, zároveň ve videích hraju a všechna videa, infografiky i scénáře před zveřejněním kontroluji.
Právě tato spolupráce byla jedním z hlavních důvodů, proč jsem reálně začal s projektem LIBREGUIDE, o kterém už víte. Zásadní rozdíl je v tom, že zatímco videa pro CZ.NIC jsou pro širší veřejnost, LIBREGUIDE je psaný mnohem více technicky a rozebírám tam protokoly a hlubší souvislosti.
Ze začátku mi tato práce vůbec nešla. Dělal jsem chyby, plaval jsem v tom a chtěl jsem skončit. Ale neskončil jsem. Poučil jsem se ze svých chyb, prokousal se obrovským stresem a nakonec vyletěl nahoru. Dnes jsem neskutečně pyšný na to, že jsem to nevzdal. Hodně mě to naučilo o vedení lidí. Nedávno jsem například četl velmi zajímavou studii z Harvardu o tom, jak správně s lidmi komunikovat, a neustále se snažím posouvat dál.
Moje rada? Pokud zrovna v něčem plavete, držte se. Nahoru vyletíte jedině po velkém stresu a chybování. Pokud v ničem neplavete, tak v tom plavat začněte, jinak se dál neposunete.
Poté, co se naše škola spojila s Radlickou, jsem si všiml obrovského potenciálu konferenčního sálu, který Radlická má. Šel jsem rovnou za ředitelem a do projektu se zapojil.
Původně jsem měl být na pozici ředitele sálu. Tuto nabídku jsem ale odmítl. Díky práci pro CZ.NIC jsem se o sobě dozvěděl spoustu věcí. Zjistil jsem, že mi velmi jde komunikace s lidmi, ale také jsem si uvědomil své limity. V minulosti jsem si už totiž jedním vyhořením prošel a dnes si dávám obrovský pozor, abych si nenabral víc, než dokážu unést.
Na mé místo nastoupil jiný člověk, kterému ale tato pozice nesedla, proto z projektu odešel. Já jsem obratem doporučil člověka, kterého jsem znal a věděl jsem, že to zvládne. Já sám jsem zůstal na pozici mediálního manažera sálu. Tuto práci miluji. S týmem zajišťujeme videa, fotky, aftermovie a zčásti se starám o propagaci celého prostoru.
V našem konferenčním sále budou každou středu probíhat taneční, které povede dvounásobný vítěz StarDance, pan Jan Onder. A já si vzal za úkol to propagovat.
S kolegou jsme vytvořili letáky, infografiky a videa. Zařídili jsme, aby se tento propagační materiál ukázal i na školních obrazovkách na chodbách. S panem Onderem jsme také prošli školu, dělali krátké vstupy přímo do vyučovacích hodin, kde studentům řekl, kdo je a co dělá a my do toho rozdávali letáky. Je to skvělá ukázka toho, že marketing není jen o sezení za počítačem, ale i o tom jít fyzicky mezi lidi.
Celý život je o sbírání zkušeností. Nebojte se začít klidně za kasou, ale nezastavujte se tam. Všímejte si nedostatků ve svém okolí, buďte aktivní, nevzdávejte se, když vám věci hned nejdou a hlavně poslouchejte sami sebe a hlídejte si své limity. Každá chyba a každý stres vás může posunout někam, kde byste se jinak nikdy neocitli.
Nejvíce se ovšem naučíte sami, a to chybováním. Já sám jsem se takto vše naučil (a pořád učím). Náš ředitel Radko Sáblík nám sám říkal stokrát, chyby tu nejsou od toho, abychom se jich báli a vyhýbali jsme se jim. Jsou tady od toho, abychom se z nich poučili a příště je nezopakovali.
Jak jsem se vlastně já, student střední, dostal k autům? Dnes vám odhalím své fotky i plány do budoucnosti.
Přečíst příspěvek